V historickém centru Regensburgu se nachází několik míst, kde jsou připomínáni občané, kteří byli pronásledováni národními socialisty kvůli svému židovskému původu. Kámen zmizelých pro Maxe Uhlfeldera je jedním z nich.
Umělec Gunter Demnig zaznamenává na dlažební kameny s mosazným povrchem jména a životní data lidí pronásledovaných nacisty. Tyto "Kameny a prahy zmizelých" pokládá do země před jejich posledním bydlištěm po celé Evropě. Například v Regensburgu se od roku 2007 tímto způsobem připomíná více než 300 vysídlených, deportovaných a zabitých osob. Aktivní občané se starají o financování a čištění těchto kamenů.
V rámci projektu Přepni (se) na historii se v Plzni hledaly také kameny zmizelých. Najdete je i na mapě památníků.
Narodil se 18. května 1865 v Regensburgu.
Jeho posledním povoláním byl obchodník s módou.
Jeho poslední bydliště: Hinter der Grieb 2, Regensburg.
Datum a místo úmrtí: 18.1.1943, Theresienstadt (dnes Terezín)
Zdroj: http://www.stolpersteine-regensburg.de/
Johanna Bayer-Riepl píše o Maxi Uhlfelderovi:
Pocházel z rozvětvené rodiny obchodníků a bankéřů Uhlfelderů, kteří přišli do Regensburgu z franckého Wilhelmsdorfu.
Dr. Julius Uhlfelder byl dokonce předsedou židovské obce.
Max Uhlfelder se narodil 18. května 1865 v Regensburgu jako syn obchodníka Seligmanna Uhlfeldera a jeho manželky Pauliny Uhlfelderové, rozené Weilové, která pocházela z Breslau.
Zůstal svobodný a neměl žádné potomky.
Jeho jediný bratr se narodil v roce 1872 a v témže roce zemřel.
Max Uhlfelder pracoval jako prokurista a obchodník s módou ve stejnojmenném obchodě v Untere Bachgasse nebo Hinter der Grieb 2, dnešním obchodě s lampami Blochberger a Weiß.
Rozvíjející se obchod se záclonami a módním zbožím se rozšířil a nakonec se přestěhoval do obchodních prostor bývalé rezidence knížete Prima v. Dalbergu na náměstí Domplatz 6.
Max Uhlfelder si však ponechal své sídlo v nemovitosti Hinter der Grieb 2, která až do roku 1920 patřila jednomu z členů rodiny a v témže roce se stala majetkem mnichovského lékárníka Michaela Bayera. Max Uhlfelder sám zařídil prodej.
Dne 2. října 1911 získal Max Uhlfelder za poplatek 60 zlatých marek tzv. státní občanství ("Bürgerrecht"). V roce 1926 byl jedním ze 108 izraelitů s volebním právem z celkového počtu 514 v Řezně.
Dne 20. ledna 1939 byl nacisty donucen používat dodatečné jméno "Israel".
Spolu se svou hospodyní bydlel ve 3. patře domu Hinter der Grieb 2 až do roku 1942.
Dne 23. prosince 1942 nacisté deportovali do Theresienstadt (dnes Terezín) 117 mužů a žen, téměř výhradně starších občanů starších šesti let.
Dopravce transportu dostal seznam jmen ve dvojím vyhotovení.
Mezi nimi bylo i jméno Max Uhlfelder.
V té době mu bylo 77 let a za cestu na smrt musel zaplatit 56 říšských marek.
Místo Theresienstadt (dnes Terezín), obklopené pevnostními hradbami, bylo odříznuto od okolního světa. Zatímco v roce 1931 v něm žilo asi 7 000 obyvatel, na podzim 1942 se na stejném prostoru tísnilo více než 50 000 Židů.
Mnoho starších lidí deportovaných do Terezína zemřelo v témže roce 1942.
Max Uhlfelder wurde am 18. Januar 1943 dort von der SS ermordet.
Zdroj: http://www.stolpersteine-regensburg.de/Uhlfelder.pdf (Překlad: Judith M. Rösch)
49°01'9.012"N 12°05'41.172"E
